Celým Českem rezonuje kauza, ve které měl být dle médií pachatel dlouhodobého a opakovaného znásilňování nezl. dcery jeho družky odsouzen pouze k podmíněného trestu odnětí svobody. Ptáte se mě, co si o tom jako praktikující obhájce a zmocněnec poškozených myslím.
Nerad se vyjadřuji k právním případům, které nemám nastudované, tedy nejen všechna rozhodnutí ve věci, ale dokonce i soudní spis (totéž doporučuji všem ostatním).Ale protože na první pohled se zdá tento případ šokující co do svého verdiktu a protože je téma pohlavního zneužívání a znásilnění v současné době intenzivně probíráno, dovolím si pár svých postřehů z praxe a pár svých úvah.
Předně je nutno odlišit základní trestné činy znásilnění, sexuální nátlak a pohlavní zneužití.
Znásilnění má následující skutkovou podstatu: Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let. Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, na dítěti, nebo se zbraní. Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let, spáchá-li takový čin na osobě ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranného léčení, zabezpečovací detence, ochranné nebo ústavní výchovy anebo v jiném místě, kde je omezována osobní svoboda, nebo způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
Zdá se tedy, že o znásilnění se zde nejednalo, protože pokud by byl pachatel odsouzen za znásilnění v této věci, musel by být min. ve druhém odstavci, či dokonce třetím (neznám věk oběti) a v takovém případě by vzhledem k trvání a opakování trestného činu nemohl “dostat jen podmínku”.
Obecně se hodně diskutuje nad tím, zda jsou tresty ukládané za znásilnění příliš mírné, a čím to vlastně je. Pokud si představíme “obvyklý” akt znásilnění, tedy kdy pachatel násilím donutí oběť k souloži, pak jsme v rozmezí 2-10 let. Pokud tedy pachatel nebyl nikdy předtím trestán, znásilnění se dopustil jednou a oběti nezpůsobil těžkou újmu na zdraví, pak by měl být uložen spíše trest podmíněný, taková jsou pravidla trestání. Musíme se tedy ptát, zda je správné, aby za znásilnění mohla být uložena ještě podmínka. Za sebe uvádím, že nikoliv, protože jako muž si neumím představit, že bych mohl ženu znásilnit z nějakých omluvitelných důvodů. Je to vražda duše, nic méně. Pokud se pachatel nedokáže ovládat, pak se musí léčit. V praxi je to ale mnohem složitější. Ono totiž někoho odsoudit za znásilnění, je strašně jednoduché, protože soudům může totiž stačit výpověď pouze oběti, žádný jiný důkaz nemusí být ani třeba. Za sebe tak uvedu kacířskou domněnku, že takto nízké tresty jsou nastaveny možná i proto, že si celá justice uvědomuje, že může docházet k justičních omylům a že právě proto je jaksi až mnohdy směšná výměra trestu ochranou pro potenciálně nesprávně odsouzené pachatele. Nic to nemění na tom, že tresty bych zpřísnil, na druhou stranu takové zpřísnění bude klást na soudy ještě větší požadavky, aby rozhodovaly důsledně v souladu se zásadou v pochybnostech ve prospěch.
Sexuální nátlak je definován: Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování, nebo kdo k takovému chování přiměje jiného zneužívaje jeho bezbrannosti,bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo zákazem činnosti. Stejně bude potrestán pachatel, který přiměje jiného k pohlavnímu styku, k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování zneužívaje jeho závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu. Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin výše uvedený na dítěti, nebo nejméně se dvěma osobami. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin výše uvedený se zbraní, na osobě ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranného léčení, zabezpečovací detence, ochranné nebo ústavní výchovy anebo v jiném místě, kde je omezována osobní svoboda, nebo spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny. Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin výše uvedený na dítěti mladším patnácti let, nebo způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
Pohlavní zneužití je definováno: Kdo vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až osm let. Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin výše uvedený na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu. Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem výše uvedeným těžkou újmu na zdraví.
I kdybychom vyšli z toho, že pachatel v této kauze byl odsouzen “pouze” za sexuální nátlak či pohlavní zneužívání, pak se zdá jemu uložený trest být nepřiměřeně nízký. Je očividné, že znalecký posudek se dělal právě proto, aby soud zjistil, zda byla oběti způsobena těžká újma na zdraví, v tomto případě zřejmě delší dobu trvající porucha na zdraví a případně trvalé následky. Neumím si moc z pohledu praktikující obhájce a zmocněnce představit, že nezletilá neměla psychické potíže po celou dobu zneužívání a že si neodnese trvalé následky (nicméně okolnosti případu neznám). Celý případ je tak podivný - od znaleckého posudku, po zjištění, že pachatel musí zůstat na svobodě, aby zajistil zbytek rodiny - namísto toho aby byl okamžitě vykázán ze společné domácnosti a poté již nedošlo k jeho navrácení za pomocí dalších právních prostředků - jakou roli sehrála v tomto ohledu matka poškozené? Co mi ale nejde do hlavy, že nemělo dojít k výslechu matky poškozené a k onomu tvrzení, jak rodina drží pospolu. Celý případ tak vykazuje opravdu mnoho nesrovnalostí, a je otázka, zda pochybil odvolací soud v rozsahu dokazování, ve vyhodnocení důkazů, či prostě pouze ve své právní úvaze nad ukládáním trestu. Každopádně ministerstvo spravedlnosti s tím dle mého názoru zřejmě již příliš neudělá, protože pokud půjde právě pouze o vyhodnocení výše trestu, je toto zcela v rukou soudu, pokud nevybočí ze zákonného mantinelu. Pokud však pachatel lhal o způsobu jeho života a jeho vyživovacích schopnostech a povinnostech, může se mu stát, že mu bude podmínka později proměněna, protože nebude žít řádným životem.
Závěrem, měli bychom se zamyslet nad rozsahem trestních sazeb a zejména by se soudy neměly bát sahat k mnohem tvrdším trestům, pokud jsou přesvědčeny o vině pachatele. Vždyť co je horší? Nakládat s větším množstvím marihuany nebo zneužívat děti?
